Vědci objevili zapomenuté město. Navedla je středověká mapa

Mapa z Madaby patří mezi nejslavnější díla světové kartografie. Tato mozaika se nachází na podlaze kostela svatého Jiří v dnes jordánském městě Madaba. Nejčastěji se na ni ale jezdí dívat turisté z nedalekého Izraele, jde totiž o nejstarší dochované zobrazení Svaté země, které ukazuje řadu důležitých starozákonních míst.

Mapa je sice vizuálně nádherná a na dobu svého vzniku i překvapivě přesná. Přesto nestačí k tomu, aby se podle ní dalo najít město Tharais, jež je na ní vyobrazené. Pro archeology bylo enigmou desítky let – když se ho pokoušeli najít, nedokázali to, hypotézy o jeho lokalizaci se lišily o stovky kilometrů.

Pátrání příliš nepomáhala ani polopouštní krajina, která představuje většinu míst, kde by se po Tharais dalo pátrat.

Nyní badatelé soustředili pozornost na jiné místo, jež je na madabské mapě dobře vidět, vesnici Ai, ležící v lokalitě dnešního západního Karaku, jemuž dominuje původně křižácký hrad Kerak.

Bohatý objev

Archeologové zkusili pátrat v lokalitě poblíž jordánského Keraku, kam je dovedly analýzy satelitních snímků. Tam opravdu našli spoustu střepů z doby Byzantské říše, jejichž koncentrace směrem na severozápad tohoto místa rostla. A právě tam se podařilo odhalit také základy staveb z období od Římské říše až po dobu, kdy region ovládli Arabové.

Nálezů zde při detailních vykopávkách našli obrovské množství. Od podlahových mozaik, skleněných artefaktů až po zemědělské a řemeslnické nástroje. Hlavním důkazem jsou zbytky staveb, z nichž ta největší nápadně připomíná baziliku, tedy byzantský kostel.

Zajímavý je také lis na olivový olej a vodní mlýn, které v kontextu dalších nálezů podle autorů naznačují, že město muselo mít značný ekonomický, kulturní a zřejmě i náboženský význam.

Archeologové ale našli i to nejdůležitější, co najít mohli – písmo. Pohřební nápisy totiž odhalily, kdo zapomenuté město obýval: vzhledem k řeckým a latinským popisům to musela být nějaká křesťanská komunita.

Vědci předpokládají, že město sloužilo jako náboženské a obchodní centrum. Využívalo ideální polohy podél cesty, po níž proudili stovky let zboží i poutníci. Bezpečnost této komunikace strážil právě výše popsaný hrad Kerak, jenž tuto roli plnil pro křižáky a po nich i Araby.

Tharais na této stezce sloužilo zřejmě jako zastávka, místo, kde si poutníci doplňovali zásoby, vyměňovali si zkušenosti nebo si jen na dlouhé a nebezpečné cestě odpočinuli. Mozaiky zase naznačují, že tamní společnost byla z dnešního hlediska „multikulturní“ – mozaiky totiž kombinují několik odlišných stylů. Město zřejmě zaniklo poté, co oblast ovládla muslimská dynastie Ajjúbovců pod vedením slavného vojevůdce Saladina, kdy vyprchal jeho význam jako obchodní spojnice.

Výzkum je podle autorů velmi důležitý ještě z dalšího důvodu: oblast, kde archeologové město našli, se dnes velmi bouřlivě rozvíjí a plánuje se tam moderní infrastruktura. Je tedy pravděpodobné, že kdyby vědci neodhalili základy zapomenutého města včas, přišli by o ně úplně.