Jedna z nejnebezpečnějších hranic světa je „načrtnutá krví“

„Tiše jsme seděli, naprosto vyděšení. Modlili jsme se, aby dalším cílem nebyla naše rodina nebo náš domov,“ řekl americké stanici CNN student z Uri v indickém Kašmíru, který popisoval poslední čtyřdenní konflikt, jenž se rozhořel mezi asijskými jadernými mocnostmi a vyžádal si desítky civilních obětí.

Patnáctimilionový himalájský region působí jako turistický ráj s horami, lesy a loukami, současně se však jedná o jednu z nejmilitarizovanějších oblastí světa. V indické části Kašmíru působí půl milionu vojáků, kteří bojují proti dekády trvajícímu povstání, jež má desetitisíce civilních obětí.

Konflikt sahá až do roku 1947, kdy byla Britská Indie kvapně rozdělena svými bývalými koloniálními vládci na dvě nezávislé země – Indii a Pákistán. „Kašmír byl knížecí stát, kde byl u moci hinduistický panovník Hari Singh, více než polovina obyvatelstva byli ale muslimové. A podle teorie dvou národů, která měla britskou Indii rozdělit, tam, kde žijí většinově muslimové, bude Pákistán, tam, kde hinduisté, Indie. Ta ovšem vznikla jako sekulární stát, Pákistán jako islámský stát,“ popsal kořeny sporu Zdeněk Štipl z Ústavu asijských studií Univerzity Karlovy.

Miliony lidí se tehdy ocitly na „špatné“ straně nové hranice, což vedlo k frenetické a krvavé masové migraci, která „roztrhala komunity na kusy“, uvádí CNN. Pře o Kašmíru se navíc v roce 1947 vyřešit nepodařilo. „Ještě téhož roku se v oblasti rozpoutal ozbrojený konflikt, kdy do Kašmíru vtrhly kmeny Paštunů. A Indie přinutila posledního hinduistického panovníka Hariho Singha, aby podepsal dokument o připojení Kašmíru k Indii,“ komentuje sled historických událostí indolog.

Vznik Linie příměří

Do regionu pak začali proudit indičtí vojáci a vytlačovat paštunské bojovníky směrem do Pákistánu. „Tam, kde se postup (armád) de facto zastavil, se nachází sporná hranice, které se desítky let říkalo Linie příměří. Pákistán ovládá západní část, které se říká Ázád Kašmír (Svobodný Kašmír) a Indie kontroluje větší východní část, je to asi v poměru jedna ku dvěma třetinám,“ podotkl Štipl.

Hranice v Kašmíru tak reálně není ustavená a od začátku roku 1949, tedy ukončení první indo-pákistánské války, se podle experta posunula jen minimálně, rámcově o kilometry – podle toho, co si kdo nárokuje. Kudy povede, rozhodla delegace OSN na základě toho, kde se zastavily boje.

Hranice měří 740 kilometrů a vede od Manawaru na jihu, severně přes Keran až po ledovcové oblasti. Řada odborníků podle BBC považuje tuto linii za klasický příklad „hranice načrtnuté krví, ukované konfliktem“. Navíc bez ohledu na samotné Kašmířany. „Ani jeden ze dvou států ji de facto neuznává coby mezinárodní hranici. Oba dva státy si nárokují druhé území (zbývající část Kašmíru). Je to v podstatě stejné jako hranice mezi Severní a Jižní Koreou,“ konstatoval Štipl.

Mezi Korejemi se nachází v oblasti 38. rovnoběžky nárazníková zóna o šířce asi čtyři kilometry a délce 250 kilometrů. Jiná média hranici v Kašmíru přirovnávají k Zelené linii mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu. Ta byla stanovena v rámci dohod o příměří z roku 1949 mezi Jeruzalémem a sousedními arabskými státy. Palestinci žádají, aby jejich stát vznikl na území vymezeném touto linií.

Klíčová dohoda ze Šimly

Po druhé indicko-pákistánské válce v roce 1971, v níž zvítězilo Dillí a následoval vznik nezávislého státu Bangladéš z Východního Pákistánu, byla Linie příměří přejmenována na Linii kontroly. Stalo se tak v rámci historické dohody ze Šimly uzavřené znepřátelenými stranami ve stejnojmenné indické obci v Himáčalpradéši v roce 1972.

„Na straně Indie ji podepsala tehdejší premiérka Indira Gándhíová a na straně Pákistánu prezident Zulfikár Alí Bhutto. Pákistánci ze Šimly nechtěli odjet s prázdnýma rukama, takže vyjednávání prý byla velmi tvrdá. Jednalo se také o výměně zajatců, protože Indie jich měla poměrně dost z bangladéšského konfliktu,“ poznamenal Štipl.

Oba národy se v klíčové smlouvě zavázaly k řešení sporů mírovou cestou prostřednictvím bilaterálních jednání a postavily se proti mezinárodnímu vměšování, především právě do sporu o Kašmír. Státy se také dohodly na vzájemném respektování územní celistvosti, politické nezávislosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí.

Obě země zároveň ve snaze stabilizovat spornou oblast slíbily, že se nebudou snažit Linii kontroly jednostranně měnit, zmiňuje list Times of India. Další média pakt označují za pilíř indicko-pákistánských vztahů, a to i přesto, že na Linii kontroly dochází často k porušování klidu zbraní, přestřelkám a pokusům o infiltraci.

Přímo na hranici podle Štipla nikdo nebydlí. Kdo mohl, ze silně militarizované zóny odešel, případně byl přesídlen. „Na obou dvou stranách jde o střežené území. Jsou to takové zakopané bojůvky, kulometná hnízda, které koukají na druhou stranu údolí a čas od času jedna strana vystřelí a druhá to opětuje. Následně umírají často civilisté ve vesnicích několik kilometrů od Linie kontroly,“ popisuje situaci na místě Štipl.

Obavy z regionální nestability

Když Islámábád ujednání ze Šimly letos koncem dubna pozastavil, vyvolalo to mezi experty obavy z většího vojenského konfliktu a možné regionální nestability. „I dnes je dohoda ze Šimly diplomatickým pilířem v jižní Asii. Zůstává základem indického trvání na bilateralismu v rozhovorech s Pákistánem. Je také základem Linie kontroly, který nadále definuje vojenskou a politickou realitu v Džammú a Kašmíru,“ upozorňuje server Business Standard.

Pákistán pozastavením dohody reagoval na krok Indie, která se rozhodla po dubnovém teroristickém útoku na převážně indické turisty v Kašmíru pro změnu pozastavit platnost smlouvy o vodách Indu, což může mít podle Štipla nedozírné důsledky. „Pákistánci už dokonce přestali stavět jednu přehradu, kterou měli rozbudovanou, takže s tím tak nějak počítají, ale neumím si představit, co s tím mohou udělat, myslím si, že nic,“ soudí odborník.

Dohodu o sdílení vody v řece Indus ratifikovaly obě země v roce 1960 a nikdy ji nezpochybňovaly navzdory válkám, které od té doby proti sobě vedly. Až osmdesát procent pákistánských farem podle dohody bere vodu ze tří řek, které přitékají do země z Indie. Pozastavení smlouvy však nebude mít na Pákistánce žádný okamžitý dopad, tvrdí Islámábád.

Asijské jaderné mocnosti se začátkem tohoto měsíce přechodně ocitly na prahu otevřené války a násilí se vystupňovalo nejvíc za více než dvě dekády. Od 10. května sice platí příměří a z kašmírské hranice by se měly do konce měsíce stáhnout povolané posily, nedůvěra ale trvá.

„(Vojenské) operace pokračují… jestli se znovu vyskytnou podobné útoky jako ten z 22. dubna, odpovíme na ně a proti teroristům zasáhneme,“ sdělil podle Reuters indický ministr zahraničí Subrahmanjam Džajšankar nizozemskému serveru NOS.

„Neklidný klid“ v Kašmíru

Nejistota mezitím ubíjí obyvatele samotného Kašmíru. „Panuje zde neklidný klid. Trhy jsou opět otevřené a někteří lidé, kteří odešli, se pomalu začínají vracet. Stále přetrvává úzkost z toho, co se stane, až přijde noc,“ řekl CNN jeden z obyvatel z indické části Kašmíru.

Na druhé straně kontrolní linie to vidí lidé podobně. „Stále přetrvává nejistota. Mnozí se domnívají, že (příměří) není trvalým řešením,“ prohlásila obyvatelka Pákistánem spravovaného území. Lidé si nejsou jisti návratem domů. „Mnozí z nich čekají, jak se situace vyvine, než se rozhodnou,“ řekl agentuře Reuters místní úředník z pákistánského údolí Neelum.

Indický Kašmír v roce 2019 přišel za nacionalistické vlády premiéra Naréndry Módího o zvláštní autonomní status. „V posledních pěti šesti letech se v oblasti hodně změnilo. Situace se uklidnila, země začala turisticky kvést. Indové – mladí lidé – tam jezdili skutečně v obrovských počtech, byly strašně levné letenky z Dillí. Začalo se tam hodně investovat, jedna ze změn totiž je, že tam mohou i lidé pocházející odjinud než z Kašmíru vlastnit půdu. Začalo se rozvíjet hoteliérství. Proto je ten útok pro Indii velká rána,“ míní Štipl.

Pro Pákistán, který byl založen jako domovina pro muslimy z jižní Asie, je rozdělení Kašmíru stále vnímáno jako závažná historická nespravedlnost. Náčelník štábu pákistánské armády Asim Munir, jenž proslul svým nekompromisním postojem k Indii, několik týdnů před posledním konfliktem označil sporný region za pákistánskou krční tepnu, cituje CNN místní média.

Dillí dlouhodobě obviňuje Islámábád z financování teroristických skupin v Kašmíru, což Pákistán popírá a násilí v regionu naopak připisuje údajnému „útlaku“ ze strany Indie. Muslimská země také odmítla souvislost s útokem na turisty a vyzvala k mezinárodnímu vyšetřování.

Obě jaderné mocnosti se považují za vítěze posledního konfliktu, podotýká CNN. Dillí tvrdí, že jeho údery na pákistánském území zlikvidovaly teroristické tábory používané k plánování útoků na Indii, zatímco Pákistán se chlubí sestřelením pěti indických stíhaček.

Role polních velitelů

Expert na zahraniční politiku z Univerzity Džaváharlála Néhrúa v Dillí Happymon Jacob tvrdí, že časté porušování příměří podél Linie kontroly není ani tak výsledkem politické strategie na vysoké úrovni, jako spíše důsledkem místní vojenské dynamiky, píše BBC.

Nepřátelské akce podle něj často iniciují polní velitelé, někdy i bez souhlasu shora. Jacob zároveň zpochybňuje tvrzení Indie, že za porušováním příměří stojí pákistánská armáda, a poukazuje mimo jiné na autonomii udělenou pohraničním silám na obou stranách.

Někteří experti se podle BBC domnívají, že je čas vrátit se ke scénáři, který byl dříve zavržen, a to přeměnit Linii kontroly na formální, mezinárodně uznávanou hranici. Jiní ale zdůrazňují, že tato varianta nikdy nebyla a ani nebude reálná.