Druhá světová válka strana 2 z 5

Vůbec poprvé v Evropě se archeologům podařilo přesně lokalizovat a prozkoumat relikty vojenského tábora spojeného s polní nemocnicí. V plzeňském Borském parku odhalil tým Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni pozůstatky zázemí 109. evakuační nemocnice Armády Spojených států, která v roce 1945 hrála klíčovou roli při osvobození města. Mezi nálezy zaujme odznak U.S. Army Nurse Corps – symbol obětavosti amerických zdravotnic.

Ukázky bojů na barikádách na konci druhé světové války nabídla ve čtvrtek akce v pražských Nuslích Barikáda 2025. Zapojily se stovky účinkujících z vojenskohistorických klubů, k vidění byly dobová technika, uniformy i civilní oblečení tehdejších obyvatel. Před samotnou inscenací bojů si návštěvníci mohli zbraně i vozidla prohlédnout na dvoře nuselské sokolovny a v ulici na Květnici.

Stoletý Miloslav Masopust je jedním z hrdinů druhé světové války. Jako volyňský Čech vstoupil do prvního československého armádního sboru na východní frontě. Nejtěžší boje prý zažil na Dukle. Poblíž Krosna ho střela zasáhla do nohy. Vyléčil se a na bojiště se vrátil jako dělostřelec. S pátým plukem se účastnil osvobození Slovenska a došel s ním až do Prahy. Konec války pro něj znamenal zejména shledání s rodinou.

Rusko si osmdesáté výročí konce druhé světové války připomíná ve velkém stylu, vůdce Vladimir Putin vyhlásil letošek „Rokem obránce vlasti“. Oslavy Dne vítězství mají v zemi velký význam, neboť vítězství v druhé světové válce, respektive v ruském pojetí ve Velké vlastenecké válce, je zásadní součástí tamní kolektivní paměti. Hrdost na porážku nacismu sjednocuje společnost, zároveň ji však režim využívá k politickým účelům, v posledních letech především k ospravedlňování agrese proti Ukrajině, což je také ústředním tématem letošních oslav.

Přezdívá se mu dříč bitvy o Británii a také postrach bombardérů Luftwaffe. Letoun Hawker Hurricane se vrátil do muzea v Točné. Po dlouhé rekonstrukci zrenovovaný stíhací stroj z druhé světové války nahradil ten, který se v srpnu 2022 zřítil v Chebu. „Bylo to složité a nákladné, ale výsledkem je krásné letadlo v původním stavu,“ sdělil v Událostech, komentářích vedoucí projektu Jiří Horák. Zároveň vysvětlil, proč vše považuje za výjimečné.

Hrdinství lidí z května 1945 připomínají zbraně či dopisy na rozloučenou. Jedním takovým předmětem je i rozstřílená čepice, jež patřila odbojáři a policistovi Ctiboru Andrásovi. Ten dostal rozkaz dovést z Bartolomějské ulice jednotku čtrnácti kolegů a dostat do vysílání rozhlasu zásadní vzkaz. Po cestě byl třikrát střelen do hlavy, nakonec ale přežil a získal řadu ocenění.

Den vítězství si ve čtvrtek ráno před Národním památníkem na Vítkově připomněli nejvyšší představitelé státu a armády. Prezident Petr Pavel ve svém projevu během pietního aktu k osmdesátému výročí konce druhé světové války v Evropě vyzdvihl pomoc Ukrajině; totéž se podle něj očekávalo od československých spojenců v roce 1938. Později uvedl, že se Rusko v některých ohledech chová jako nacistické Německo. Odpoledne ministryně obrany Jana Černochová (ODS) předala čtyři desítky ocenění in memoriam za zásluhy v boji proti nacismu. Výročí si lidé připomínali i na dalších místech v Praze i po celé republice.

Česká televize připravila k připomenutí osmdesáti let od konce druhé světové války desítky premiérových dokumentů a dílů dokumentárních cyklů. Přinášíme výběr některých z nich, k vidění jsou či budou na obrazovce i v iVysílání.

I po osmdesáti letech se na některých místech dochovaly úkryty z druhé světové války. Někdy je objevují příbuzní nebo majitelé nemovitostí náhodou, například při stavebních pracích. Často tato místa vyprávějí málo známé příběhy odbojářů nebo ilustrují, co se dělo v přelomových okamžicích války.

Před osmdesáti lety Spojenci z východu i západu postupovali k Berlínu a osvobozovali nacistické vyhlazovací tábory. V místech, v nichž našli smrt lidé z řad židovské komunity, cizinců, politických odpůrců, válečných zajatců a dalších hitlerovskému režimu nepohodlných, naráželi na hrůzné výjevy. Jedním z největších táborů na území dnešního Německa byl ten v Buchenwaldu, který přežil třeba i Čech Karel Vrkoslav nebo další vězeň Karl Vögtel. Později osvobozené Dachau zase v kresbách zachytil vězeň Karel Frinta. Jeho osud nyní poprvé zpracoval a publikoval Ústav pro studium totalitních režimů.

Obsluhovaly protiletadlová děla, zachraňovaly raněné vojáky přímo uprostřed boje, a dokonce ostřelovaly nepřítele – ženy, které za druhé světové války byly na východní frontě, se do bojů zapojily naplno. A bylo mezi nimi dokonce zhruba tisíc statečných Čechoslovaček. Do armády a přímo mezi svištící bomby a granáty některé vstupovaly dokonce už v 15 letech. A také ony musely mnohdy snášet obtěžování od sovětských vojáků. Jejich touha bojovat byla ale silnější – přesto stále zůstávají ve stínu mužů.

Parašutisty za války nevysílala do protektorátu jen exilová vláda z Londýna. Dostávali se na toto území i z Východu – z pověření nejen Československé vojenské mise, ale i komunistické strany nebo sovětské rozvědky. Kromě zpravodajských a sabotážních úkolů měli někteří parašutisté ke konci války také pomáhat zakládat národní výbory a připravovat půdu pro nástup komunistů k moci v Československu. O jejich osudech toho přitom stále příliš nevíme – také kvůli nedostupnosti ruských archivů i snaze ruského režimu účelově interpretovat historii.

Svět si připomíná osmdesát let od konce druhé světové války. Vzpomínky na konflikt se snaží uchovat také v zemi, která jej rozpoutala, v Německu. Tamní Spolek péče o válečné hroby vyhledává alespoň část z obrovského množství bezejmenných německých padlých. Významný díl práce se před ním otevřel po pádu železné opony. Stále pracuje i na územích, která během druhé světové války německé síly plenily a terorizovaly. Dobrovolníci, mezi něž patří i příbuzní padlých a pohřešovaných vojáků, odmítají, že by jejich úsilí mělo být pokusem rehabilitovat nacismus a jeho zločiny. Pro řadu z nich jde hlavně o pátrání po předcích. Další významnou dimenzí má být i připomínka válečných hrůz a s ní varování pro současný svět.

Český prezident Petr Pavel a belgický král Filip zakončili oslavy 80. výročí osvobození Plzně americkou armádou od nacistické okupace. Podle Pavla vedla druhá světová válka k prozření, že agresorovi se nesmí ustupovat, což je podle něj aktuální i dnes. V projevu zdůraznil také roli belgické armády při osvobozování nejen Plzně, ale také Stříbra, Tachova nebo Holštýna. Belgický král zdůraznil nutnost, aby Evropa a Amerika i po osmdesáti letech míru stále stály při sobě při obraně svobody a demokracie.

Druhá světová válka přinesla ženám nové pracovní příležitosti a finanční nezávislost v době, kdy se dělníci či mechanici ze dne na den stali vojáky. S koncem konfliktu však přišel rychlý návrat do starých kolejí a z většiny žen se pod tlakem společnosti opět staly pečovatelky o domácnost. Výraznou změnu přinesla na Západě až sexuální revoluce a hnutí za práva žen v šedesátých a sedmdesátých letech.

Mohlo pražské povstání dopadnout jinak? Do ulic města měla vtrhnout obrovská záplavová vlna a obětí by mohlo být řádově možná o stovky až tisíce víc. Nacističtí velitelé z výcvikového prostoru Waffen-SS na Benešovsku totiž měli v plánu vyhodit do vzduchu přehrady ve Štěchovicích a Vraném a Prahu zatopit. U hrází dokonce už v posledních dnech války shromáždili dvanáct tun trhavin. Přestože od plánu nakonec upustili, do bojů o Prahu výrazně zasáhly alespoň jejich jednotky. Přes dvanáct tisíc vojáků cestou na hlavní město navíc masakrovalo povstalce, kteří se jim v postupu pokusili zabránit.

Těsně před koncem druhé světové války, 5. května 1945, v Javoříčku na Litovelsku zastřelili nacisté osmatřicet mužů. Většinu domů zničili zápalnými granáty. Pětadvacet lidí zavraždili ustupující nacisté i v Leskovicích u Pacova. Se zemí srovnali také většinu domů. Vypálení Leskovic je podle historičky Miroslavy Kvášové jednou z mnoha tragédií konce druhé světové války, které se nedostaly do širšího povědomí.

Tisíce povstalců, barikád i mrtvých – takový je finální účet Pražského povstání. Na provizorních zátarasech bojovali nejen Pražané, ale lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí, kteří přijeli na pomoc hlavnímu městu. Neumírali ale jen aktivní bojovníci. Stále ještě odporující německé jednotky masakrovaly civilisty, které často bezdůvodně vyváděly z domů a sklepů a týraly a vraždily přímo před jejich příbuznými. Neušetřily ani nejmenší děti. Místa těchto tragédií i hrdinných střetů, umístění barikád i další smutné osudy mapuje nová kniha Průvodce povstaleckou Prahou.

Bitva o zámek Itter byla jediným střetem druhé světové války, kdy americká armáda bojovala po boku Němců. Středověkou pevnost ležící uprostřed rakouských Alp v posledních dnech války společně zvládli ubránit proti přesile příslušníků Waffen-SS. Událost, která se odehrála před 80 lety, posléze vešla do historie jako „nejpodivnější bitva druhé světové války“.

Druhý den plzeňských Slavností svobody, oslav 80. výročí osvobození města americkou armádou a konce druhé světové války, zahájila v sobotu mše za veterány a oběti válek. Bohoslužby v katedrále svatého Bartoloměje se zúčastnili rodinní příslušníci amerických a belgických veteránů, kteří v květnu 1945 osvobodili Plzeň.

Před osmdesáti lety s blížícím se koncem druhé světové války probíhaly jedny z posledních střetů na českém území a obyvatelé se na řadě míst stavěli německým okupantům. „To, co bylo důležité, bylo celé české květnové povstání. Pražské povstání bylo sice největší, ale bylo pouze jednou z bitev,“ sdělil v Interview ČT24 moderovaném Terezou Kručinskou historik z Vojenského historického ústavu Praha Tomáš Jakl, podle něhož je poznávání historie nikdy nekončícím procesem.

V terezínské policejní věznici gestapa v Malé pevnosti se 2. května 1945 odehrála poslední hromadná vražda českých odbojářů. O život přišlo 51 vězňů (včetně tří žen), převážně představitelů levicové mládežnické organizace Předvoj. Jejich životy vyhasly v den dobytí Berlína sovětskými vojsky a šest dní před koncem války.

Pietním aktem u památníku 2. pěší divize začaly v Plzni pětidenní Slavnosti svobody, oslavy 80. výročí osvobození Plzně americkou armádou, jedny z největších připomínek konce druhé světové války v Evropě. Přiletěl na ně 99letý veterán Harry Humason, který se vrátil do Čech poprvé od roku 1945, a dále asi 170 potomků a rodinných příslušníků dalších amerických a belgických vojáků, kteří město v květnu 1945 osvobozovali. Poprvé oslavy navštíví belgický král Philippe, spolu s ním se hlavního pietního aktu u památníku Díky, Ameriko! zúčastní 6. května prezident Petr Pavel.

Jejich rodinám vzala české občanství historie, nyní jej chtějí krajané znovu získat. Jde o potomky dětí Nicolase Wintona, židovské uprchlíky nebo ty, kteří utekli před komunisty. Novela zákona, která by těmto lidem české občanství vrátila, už leží přes rok a půl v Poslanecké sněmovně. Politici však říkají, že to nyní není jejich priorita.