Benito Mussolini

Ještě 20. dubna nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels opěvoval Adolfa Hitlera coby nejstatečnější srdce Německa. O deset dní později spáchal vůdce třetí říše ve svém berlínském bunkru sebevraždu, zhrzený generalitou i vlastním národem. O posledních hodinách muže, který šest let týral Evropu, se ovšem veřejnost nedozvěděla víc, než že „hrdinně padl“. Poslední dubnový den od jeho smrti uplynulo 80 let. Připomínáme starší výroční text webu ČT24.

Přesně před osmdesáti lety zemřel Benito Mussolini, který proslul jako čelní představitel fašistické Itálie titulovaný duce. V zemi zavedl cenzuru tisku a zavlekl Itálii po boku nacistického Německa do druhé světové války. Zemřel 28. dubna 1945 po boku své milenky Clary Petacciové, kdy byl bez soudu zastřelen partyzány. Jejich těla pak byla pověšena za paty hlavou dolů před čerpací stanicí na milánském Piazzale Loreto.

Itálie si připomíná výročí pádu fašismu. Před osmdesáti lety vydal Národní osvobozenecký výbor výzvu k všeobecnému povstání a partyzáni začali osvobozovat Janov, Turín a Milán. Do odboje se jich zapojilo až čtvrt milionu. Jedním z hlavních center partyzánského velení se stalo Palazzo Marino v Miláně, odkud byl i vydán příkaz k popravě Benita Mussoliniho. Vzpomínkové akce se konají po celé zemi. Kvůli sobotnímu pohřbu papeže Františka však mají oslavy střízlivější charakter.

Představitelé evropských mocností – premiér Velké Británie Neville Chamberlain, předseda francouzské vlády Édouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a německý vůdce Adolf Hitler podepsali 29. září 1938 takzvanou mnichovskou dohodu. Odsouhlasili v ní postoupení části československého území (Sudet) Německu. Dohoda podle historiků znamenala faktický počátek druhé světové války. Diktát, kterému se o den později podvolila československá vláda, znamenal zánik jedné z posledních demokracií předválečné Evropy – Československa. Značně také usnadnil naplňování Hitlerových světovládných plánů.

Ve všech 498 státních muzeích v Itálii probíhá zevrubná inventura sbírek. Cílem není jen podrobně zmapovat rozsáhlé sklady a stav exponátů, úřady se také snaží zjistit jejich původ. Za koloniální a fašistické éry země uloupila velké množství vzácných památek v cizině.

Většina Evropy si v pondělí připomněla Den vítězství nad nacismem, v úterý si ho připomnělo i Rusko. To ale vzpomínalo na rok 1945 v době, kdy již déle než rok válčí se svým sousedem. Mezi Moskvou a Kyjevem létají vzájemná obvinění, že režim ve druhém, znepřáteleném státu je nástupcem fašistů. Vladimir Putin původně hovořil o ambici „denacifikovat“ Ukrajinu, Volodymyr Zelenskyj zase mluví o útočnících jako o „rašistech“. Čeští politici a historici se však v debatě v Událostech, komentářích neshodli na tom, že by ruský režim jasně splňoval kritéria fašismu. Historik Jan Kuklík ale upozornil na některé shodné prvky.

Před sto lety se třicet tisíc fašistů vydalo pochodovat do Říma. Požadovali konec italské vlády a předání moci do rukou jediného člověka – Benita Mussoliniho. Duce (neboli vůdce), jak se Mussolini tituloval, přitom začínal jako radikální socialista. Obdivoval českého reformátora Jana Husa, o kterém dokonce i napsal knihu. Na konci první světové války také zaníceně podporoval vznik samostatného Československa. Mussolini se však během svého života nebál převlékat kabát. A tak stejně jednoduše, jako se z extrémního socialisty stal pravicový diktátor, připojil držitel Řádu bílého lva svůj podpis pod mnichovskou dohodu.

Ed. Daladier, Mussolini, A. Hitler, Chamberlain. Tyto čtyři podpisy zasychaly večer 29. září 1938 pod dokumentem, kterým čtyři velmoci stanovily, že Československo má vydat část svého území Německu. Situaci v roce 1938 – ovšem i věčnou otázku, zda se tehdy mělo Československo bránit – letos opakovaně připomínají politici i historici v souvislosti s ruským tažením proti Ukrajině. I ona čelí územním nárokům mnohem většího nepřítele, který navíc předkládá argumenty velmi podobné těm nacistickým.

Pravicový blok jasně zvítězil v nedělních italských parlamentních volbách. Favorizovaná aliance si podle nich přišla zhruba na 44 procent hlasů, středolevicový blok kolem Demokratické strany (PD) získal 26 procent. Třetí Hnutí pěti hvězd s 15 procenty zabodovalo hlavně na jihu země. Pravice bude mít v parlamentu většinu. PD už uznala porážku a oznámila, že bude hlavní opoziční silou. Šéfka vítězné formace Giorgia Meloniová řekla, že Italové vyjádřili jasnou podporu vzniku vlády pravého středu v čele s její stranou Bratři Itálie (FdI).

Přesně před 80 lety – 29. ledna 1941 – zemřel Ioannis Metaxas. Řecký diktátor během své čtyři roky trvající vlády masově pronásledoval politické oponenty, budoval policejní stát a uplatňoval tvrdou cenzuru. Na druhou stranu se však nekompromisně postavil Mussoliniho Itálii, za což ho Řekové dodnes oslavují.

Válečné drama Carla Lizzaniho zachytilo v roce 1974 Poslední dny Mussoliniho. Přibližuje fašistického diktátora v dramatických chvílích, kdy se na sklonku druhé světové války marně snažil vymanit ze sevření spojeneckých sil, partyzánských brigád i vlastní zodpovědnosti. Sledovat závěr Duceho cesty k vlastní zkáze je v iVysílání možné do 25. května.

V parlamentu sice své zástupce nemají, jejich vliv ale v posledních letech sílí. Italští neofašisté neskrývají obdiv k diktátoru Benitu Mussolinimu, jehož režim padl právě před 75 lety. Sebevědomí získali podle expertů díky xenofobní rétorice některých vrcholných politiků v souvislosti s migrační krizi, ale také kvůli neschopnosti Italů vyrovnat se s minulostí podobně, jako to udělalo Německo s nacismem.

Části maďarských učitelů se nelíbí nové učební plány, které jsou podle nich sestaveny tak, aby propagovaly nacionalistický program vládnoucí strany Fidesz a omezily akademické svobody. Osnovy detailně určují, co se budou děti na základních a středních školách učit, obsahují například přesný seznam spisovatelů a literárních děl.

Vyzdvihnutím „pozitivních“ skutků italského fašistického diktátora Benita Mussoliniho vyvolal polemiku v Bruselu i v domovské Itálii předseda Evropského parlamentu (EP) Antonio Tajani. Několik vlivných europoslanců během bouřlivé debaty Tajaniho vyzvalo, aby vzal svá slova zpět, nebo aby odstoupil. Tajani se později za své výroky veřejně omluvil.